Hopsa hejsa do Holomoca

Muž přes palubu,
ozvalo se za mnou. Ne, neplavíme se po Pacifiku. Míjíme jeden olomoucký podnik. Zavřeno. Škoda, ochlazení by bodlo. Pěkně to zase připaluje.

Olomouc, to zavání syrečkama. Pardon, tvarůžky. S tímhle krásným městem mám neodrtžitelně spojenou jedinou pochoutku. I když to zní nepravděpodobně, měla by tu být tvarůžková cukrárna.

Věnečky, kremrole, rolády, koule – fakt to mají moc dobrý. Všechny tyhle dobroty jsou na pohled stejné jako ty sladké. Jen v těchhle cukr není. Chutnají po sýru a tvarůžcích.

Milá obsluha vám vybrané kousky naservíruje v příjemném prostředí nebo si je necháte zabalit na cestu.

Takovou koncentraci svatostánků jsem naposledy zažila, no, už nevím. Je to tu kostel na kostelu.

Na horním náměstí jsme nepřehlédli Barokní, 35 metrů vysoký, sloup Nejsvětější Trojice. Jeho součástí je i malá kaple s více než čtyřiceti sochami, a je nejvelkolepější a nejvyšší stavbou svého druhu v českých zemích. U radniční věže jsme mrkli na orloj kolik máme času a vydali se dál. Minuli jsme kostel jako stodolu, je to sv. Mořic, gotický proboštský farní kostel, a plnil roli hlavního městského chrámu. Má dvě nesymetrické věže. Nedaleko od něj kostel sv. Michala, a do něj jsme se podívali. V kostele probíhá rekonstrukce, ale byl otevřený. Vystavené je tam právě a výjimečně Pražské Jezulátko. Prošli jsme křížovou chodbou a zastavili se v rajské zahradě. Z křížové chodby jsme našli vstup do modlitebny s jezírkem. Jsme zvědaví, a tak v pološeru sestupujeme po schodišti. S napětím vcházíme do spoře osvětleného prostoru s jezírkem v jedné části, a symbolickým oltářem na druhé straně. Jsou tu obrázky, kvítka a složené papírky zastrkané za kameny na stěně. Asi přání.
Kostel patří k prvním kupolovitým stavbám na Moravě. Otevřeno mají od svítání do soumraku. Celoročně.

Od cukrárny jsme minuli Kostel Panny Marie sněžné, a pokračovali jsme směrem, kde se nám mezi domy ukazovala zdobená věž. To, že patří k dómu jsme se dozvěděli zanedlouho.

Na Václavském náměstí stojí stejnojmenná katedrála – dóm svatého Václava. Nádherná stavba. Její přes 100 metrů vysoká hlavní věž je druhou nejvyšší kostelní věží v České republice. Odpočinout si lze v parčíku u Arcidiecézního muzea, kde je možnost se občerstvit.

Pak už na zastávku busu na Náměstí hrdinů (je tu další pěkný kostel – Červený), a fičíme na svatý kopeček. Autobus to zvládá za pár minut.

Bazilika Navštívení Panny Marie je poutní barokní kostel. V roce 1995 navštívil toto poutní místo papež Jan Pavel II. a uvnitř kostela je kromě jiného umístěn jeho relikviář. Bazilika je nádherná, až se pojedete na svatý kopeček podívat, třeba s dětmi do zoo, tak se tam stavte. Tohle místo je hodně oblíbené, takže se tu i dobře najíte.

I ve městě je spousta míst kam se dá zajít zahnat hlad nebo žízeň. Kam po obědě? Muzeí a galerií kde pokochat duši a oko jsme minuli hned několik. Nudit se tu určitě nebudete, kromě už zmíněného je tu přemyslovský hrad, a na mnoha místech jsou dochované vojenské pevnosti, které byly ještě v průběhu 19. století součástí unikátního opevnění. Propojuje je naučná stezka a můžete po ní na kole i pěšky.

A tak jako syrečky se s Olomoucí pojí Flóra – vykvetla jim tu největší vodní rostlina Viktorie Cruzova. Jsou tu parky, akvaparky, což oceníte hlavně v létě. A komu voda nevoní, ten se může jít smočit do pivních lázní.

Bydlení se dá sehnat v některém z hotelů nebo penzionů, v centru i mimo něj, to když se rozhodnete na poslední chvíli jako my. Je to tu prostě populární. A pokud tu nejste vlastním autem, městská vás doveze. Olomoucké autobusy poskytují cestujícím ten luxus, že se při vystupování nebo nastupování nakloní k chodníku, a tím se stávají bezbariérovými. No teda!

No a jestli budete v Olomouci tápat, netápejte dlouho. Na Horním náměstí v podloubí radnice je infocentrum.

Leave A Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *