Fotografka

Fotím kde co. Fotím hodně ráda.
Dokumentuji, zaznamenávám, tvořím. Zajímavé věci, lidi, situace. Jen tak, pro sebe. Je to spíš vášeň. Zůstává neměnná i v případě, že tvořím na zakázku.

Všude kolem je podnětů, že by se jeden ucvakal do bezvědomí. Neumím definovat ten spouštěč, zachycuji to, co kolem sebe vidím a vnímám. Někdy to tam je. A někdy ani ťuk.

Tady se pojí dvě mé vášně.

Fotografování a cestování.

Tlumočnice, překladatelka

Studiu jazyků se věnuji třetí desetiletí. Ruština povinná se mi vryla do paměti nesmazatelně. Pořád se rusky domluvím. Pak přišla na řadu němčina a později angličtina. Při oťukávání se s francouzštinou, jsem zjistila, že mě to strašně baví. Vyrůstala jsem v Československu, tak hrdě přidávám i slovenštinu, ale pouze mluvenou.

S mými pokroky se objevovaly první žádosti o překlady od přátel a rodiny, později i od kolegů a obchodních partnerů. Od nejjednodušších textů a dopisů, až po několikastránkové smlouvy. Dva roky jsem tlumočila v agentuře specializované na loveckou klientelu z Evropy, to byla zkušenost! Poslední jazyk – španělštinu, jsem se naučila ve Španělsku, kde jsem žila a pracovala více než rok. Práce mě na několik let zavedla na Britské ostrovy, a pak zase zpět do České republiky.

Aktivně používám angličtinu, němčinu a španělštinu, učím se portugalsky.

Chcete pomoct se dorozumět? Mrkněte sem

Trenér, kouč

Ukazuji vyzkoušené možnosti, jak se dají věci dělat jiným způsobem. Jak přistupovat k práci a k odpočinku,  jak se chovat ve vztazích a jak komunikovat, a tím dosahovat změn vedoucích ke spokojenosti. Pomůžu vám odlišit důležité věci od těch ostatních, a také vás naučím, jak si to udržet. Každý to máme jinak. Metody, které vám budou vyhovovat přizpůsobíme tak, aby vám dokonale sedly. Pěkně si máknete. Ale bude to stát za to.

Nacházet cestu a provádět vás po ní mě naplňuje. Ale jestli ode mě očekáváte přesný návod na život, tak to jste vedle.

Cestovatelka

Vlastně to ani neberu jako nějakou zvláštnost. Každý cestuje. Jen to tak nevnímá. Ona cesta do práce je vzrůšo tak první dva dny. Pak už jezdíme na autopilota.

Stačí se koukat kolem a vnímat. U nás je taky moc pěkně.

Dálky přitahují a poskytují poznání a motivaci. Je fajn mít možnost jezdit kam se mi zachce. Legrační na tom je, že se sama stávám v cizině exotem. Už mě nepřekvapuje, že si mě domorodci fotí a s úsměvem jim tu pózu udělám. Jezdím po vlastní ose, a tak se dostávám do úžasných míst. Potkávám se s jinou kulturou, lidmi, přírodou – čtyřicetistupňové vedro v horách Tádžikistánu je jiné než na jihu Evropy. A taky jídlo. S rizikem, že se proběhnu, ale nemůžu neochutnat.

Expedice, výlety, fotografické výpravy – skoro by se dalo říct, lhostejno kam. Úplně jedno to není. Z cest se vracívám s prázdnýma kapsama, ale o dost bohatší. Díky poznávání světa poznávám sebe a své limity.

Už je to pro mě skoro nutnost. Cestuji, tedy jsem.